7.0 Makra
7.0.1 Makra bez parametrů
    Makra je specialita Céčka. Usnadní hodně práce při psaní, nejlepší bude když
    je vysvětlím pomocí příkladů. Makra se v C definují jako příkaz preprocesouru
    (se znakem # vězení na začátku) :

    #define JMENOMAKRA hodnotamakra

    Pozor ! Mezi JMENOMAKRA a hodnotamakra musí být mezera !

    Potom, pokud se kdekoli (kromě jedné výjimky, popíšu dále) v programu
    objeví JMENOMAKRA, kompilátor ji zamění za "hodnotamakra". Makra
    se většinou píší velkými písmeny, ale pokud je malými, nebo oboje, není to chyba. 
    A teď k té výjimce... pokud je makro ve stringu, nebo komentáři, neprojeví se :



#define JMENO Luki

printf("Jmenuji se JMENO");


    Vypíše :

      Jmenuji se JMENO

    a ne očekávané :

      Jmenuji se Luki

    A nyní praktický příklad :



#define PI 3.14159265

double uhel, radiany;

radiany = uhel * PI / 180.0;


    A teď ještě malá pomůcka :



#define MAKRO toto je makro, které se nevejde \
    na více řádků ... 


    Makro taky může něco dělat :



#define DO_IT { printf("Cekam !\n"); getchar(); }


    Tohle makro vytiskne "Cekam !" a čeká na stisk klávesy.
    Další použití makra je v tzv. podmíněném překladu :

7.0.1.1 Podmíněný překlad
    Podmíněný překlad se používá třeba když máte dvě verze části programu, každou
    pro jinou platformu. Nebo když máte část použitou pro ladění a pro běh programu.
    Dělá se to pomocí maker :



#define LINUX 1
#define WINDOWS 0
#define WIN_NT 0

#if LINUX
    // ... funkce, specificke pro linux
#elif WINDOWS && WIN_NT
    // ... funkce, specificke pro windows NT
#elif WINDOWS
    // ... funkce, specificke pro windows
#else
    // ... funkce pro dos
#endif


    Tohle dokáže rozhodnout, která část programu se bude překládat podle toho,
    jakou hodnotu mají makra (1 = pravda, 0 = nepravda). Jde to i jinak :



#define LINUX
// #define WINDOWS
// #define WIN_NT

#if defined(LINUX)
    // ... funkce, specificke pro linux
#elif defined(WINDOWS) && defined(WIN_NT)
    // ... funkce, specificke pro windows NT
#elif defined(WINDOWS)
    // ... funkce, specificke pro windows
#else
    // ... funkce pro dos
#endif


    Tady stačí, aby makro bylo definováno, nemusí mít žádnou hodnotu.
    No a pokud nepotřebujete nic takového složitého, je tu ještě jedna možnost :



#define DEBUG
//#define RELEASE

#ifdef DEBUG
    // ... funkce pro ladění (třeba výpisy stavu programu ..)
#endif

#ifndef RELEASE
    // ... jde to i naopak
#endif


    Tohle je příklad pro příkazy #ifdef, #ifndef. To se používá jěště
    u funkcí. ale o tom až u nich.

7.0.1 Makra s parametry
    Definují se skoro stejně :



#define MAX(x,y) ((x) > (y))? (x) : (y)
// Toto makro vybere maximální číslo ze dvou
// Volá se a = MAX(b, c); kde a, b a c jsou nějaké proměnné


    Pozor ! Mezi jménem makra (MAX) a parametry (x,y) nesmí
    být mezera, mezi parametry a hodnotou makra musí být mezera.  

    Možná se divíte, proč mám to x a y v závorkách :
    Pokud jste četli předchozí část kapitoly o makrech, víte jak se makro
    rozvíjí a proto kdyby tam nebyly, stalo by se asi tohle ...



#define MAX(x,y) (x > y)? x : y
// zde je záměrně CHYBA


    Volání :



int a, b, c;

a = MAX(b + 1, c - 2);


    A chybný rozvoj :



a = (b + 1 > c - 2)? b + 1 : c - 2 ;


    Podmínka se nevyhodnotí jak asi čekáte, ale (1 > c) + b - 2. To je správná
    (syntakticky)podmínka a pokud vyjde nenulová, program si myslí že platí. A se závorkami :



#define MAX(x,y) ((x) > (y)) ? (x) : (y)

a = ((b + 1) > (c - 2)) & (b + 1) : (c - 2);


7.1 Paměťové modifikátory
7.1.0 Modifikátor auto
    Pokud deklarujete proměnnou bez modifikátorů,
    je deklarovaná právě, jako auto.

    int i;

    je to samé jako :

    auto int i;

7.1.1 Modifikátor static
    Pokud je proměnná deklarovaná jako :

    static int i;

    Není přístupná z ostatních modulů, ale pokud je globální, zůstává globální i nadále.
    Pokud je ale lokální, zůstává v ní její hodnota. To si ale vysvětlíme až u funkcí.
    Výhoda tohoto modifikátoru je zrychlení.

7.1.2 Modifikátor register
    Pokud deklarujete proměnnou jako :

    register int i;

    Může být tato proměnná uložená v registru procesoru a proto je
    mnohokrát (až brutálně)rychlejší. Jen si musíte pamatovat že registrů
    je proklatě málo a tak ne všechny proměnné můžou být v registru.
    (většinou to vyjde tak na dvě)

7.1.3 Modifikátor volatile
    Pokud není z nějakého důvodu vhodné, aby byla
    proměnná uložená v registru, deklarujeme ji :

    volatile int i;

    ... a ona proměnná bude pouze v paměti RAM. To se používá ve vícevláknovém
    programování pro různé stavové proměnné nebo při spolupráci více paralelně
    běžících programů. Ale o tom až někdy ...

7.2 Příkaz #include
    Tímto příkazem vkládáte hlavičkové soubory, pokud je syntaxe :

    #include <stdio.h>

    Vložíte systémový soubor stdio.h, ale pokud to bude :

    #include "main.h"

    Vložíte soubor main.h, který kompilátor očekává v adresáři
    projektu. A teď k čemu je to dobré ...
    Pokud už jste zkoušeli napsat v C-čku něco většího, kde se
    funkce volají mezi sebou, asi jste narazili nachybu, že
    některé funkce nejdou najít ... Funkce má narozdíl od pro -
    měnné deklaraci - to je řádek, kde je funkce vypsána
    ten je povinný. a taky definici, čili funkční prototyp
    a to je řádek, podle kterého kompilátor pozná, že funkce
    se někde v programu vyskytuje ... Tvoří se asi takhle :

    funkce :



int Nejake_Volani(int parametr){
    return parametr + 1;
}


    má funkční prototyp :



int Nejake_Volani(int parametr); // Ten středník musí být


    Tohle sice patří k preprocesoru, ale jak to využít si povíme až u funkcí
    za dvě kapitoly.

Cvičení :
    1) - Napište program, který pomocí makra zjistí pokud je zadané číslo liché.

    2) - Napište makro, které vybere prostřední ze tří zadaných čísel (velikostně)

    3) - Napište které zjistí zda znak je malé písmeno. (hodnota bude větší
         nebo rovno 'a' a menší nebo 'z')

    4) - Napište makro pro třetí mocninu (x * x * x). Vyzkoušejte na :
         - na_treti(10);
         - na_treti(i + 10);
         - na_treti(i * 10);
         - na_treti(i * j - 3);
         (i a j jsou zadaná čísla)

    5) - Napište makro pro výpis chybové hlášky a čekání
         na stisk klávesy. (použijte čárku)

    ~Hare Krishna~

      -tHE SWINe-